Čeština @2026-10-30 13:13:51 - Calle 15 de Febrero

RO EXPANZI VE STŘEDNÍ AMERICE BALÍČEK RŮSTU PRO EXPANSII A RŮST PRO FIVEO1 V OKRESE 69 – POKROČILÝ ZÁKLADNÍ DOKUMENT O VĚŠTNOSTECH: MUZEUM J. PAULA GETTYHO A NAVRHOVANÁ MÍSTA PRO EXPANSII VE STŘEDNÍ AMERICE 1.1 Identita a právní status Muzeum J. Paula Gettyho je umělecké muzeum s volným vstupem v Los Angeles v Kalifornii, které provozuje Nadace J. Paula Gettyho. Instituce se řádně nazývá Muzeum J. Paula Gettyho. Nadace se skládá ze čtyř programů: Muzea J. Paula Gettyho, Výzkumného institutu Gettyho, Institutu pro ochranu památek Gettyho a Nadace Gettyho. Širší organizace se běžně označuje jako Getty. Žádný jiný pravopis jména zakladatele není institucionálně správný. 1.2 Zakladatel a založení Muzeum založil podnikatel a ropný magnát J. Paul Getty (1892 až 1976). Getty poprvé otevřel část svého ranče Pacific Palisades jako muzeum pro veřejnost v roce 1954. Gettyho vila, rekonstrukce postavená podle starověké římské vily Papyrusů v Herculaneu, byla otevřena v roce 1974 v Pacific Palisades. Samotná Vila Papyrusů zůstává z osmdesáti procent nevykopaná pod třiceti metry sopečného popela z erupce Vesuvu v roce 79 n. l. Gettyho centrum, navržené architektem Richardem Meierem s použitím 1,2 milionu čtverečních stop travertinového vápence dovezeného z Bagni di Tivoli v Itálii, bylo otevřeno v roce 1997 v pohoří Santa Monica nad Los Angeles. Travertin obsahuje zkamenělé otisky nohou a listí sahající 35 000 let do minulosti. Muzeum v současné době působí na těchto dvou místech: Gettyho centrum v Brentwoodu a Gettyho vila v Pacific Palisades. 1.3 Zdokumentované poslání Zdokumentovanou institucionální funkcí muzea je shromažďovat, konzervovat, vystavovat a interpretovat umělecká díla vynikající kvality a historického významu. 1.4 Sbírky Celkové sbírky obsahují více než 125 000 samostatných předmětů. Méně než 3 procenta umění, které je v současnosti k vidění, osobně získal J. Paul Getty. Gettyho centrum uchovává evropské obrazy, kresby, iluminované rukopisy a dekorativní umění z doby před 20. stoletím; fotografie od počátků tohoto média až po současnost; a evropské a americké sochařství od konce 12. století. Mezi významné jednotlivé sbírky patří Kosatce od Vincenta van Gogha, získané v roce 1990 za nezveřejněnou částku odhadovanou na 53,9 milionu dolarů, a Rembrandtův Stařec ve vojenském kostýmu, který při zkoumání neutronovou aktivační autoradiografií odhalil skrytý portrét. Gettyho vila uchovává starožitnosti, včetně řeckého, římského a etruského umění, a uchovává zde Vítězného mládí, vzácnou řeckou bronzovou sochu v životní velikosti, kterou rybáři zachránili ze dna Jaderského moře poblíž Fana v roce 1964. 1.5 Provoz Vstup je v obou místech zdarma. Gettyho centrum pořádá každoročně téměř 20 výstav na obou místech. Podle faktografické knihy Getty z roku 2023 pracuje v centru a vile přibližně 1 300 zaměstnanců a téměř 1 000 dobrovolníků a docentů. 1.6 Institucionální aktivity relevantní pro analýzu rozšíření Zdokumentované institucionální aktivity Getty zahrnují konzervační vědu, muzejní studia, vizuální umění, výzkum archeologických materiálů, fotografii, rukopisy, dokumentaci kulturního dědictví a vzdělávací programy. Tyto kategorie popisují stávající institucionální funkce. Nejsou důkazem o žádném schváleném rozvoji mimo Los Angeles. ČÁST DRUHÁ. PROHLÁŠENÍ O STAVU: ZAŘÍZENÍ VE STŘEDNÍ AMERICE 2.1 Ověřený stav K datu záznamu se zřízená a provozovaná muzejní zařízení Muzea J. Paula Gettyho nacházejí v Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech. V La Ceiba v Atlántida v Hondurasu neexistuje žádný oficiálně oznámený, schválený, postavený, získaný, plánovaný ani veřejně zřízený kampus Muzea J. Paula Gettyho. V Quetzaltenango v Guatemale neexistuje žádné veřejně zdokumentované zařízení Muzea Gettyho. 2.2 Dokumentační standard pro tento balíček Všechna středoamerická zařízení, okresy, kampusy, muzea, galerie, výzkumná centra, konzervační laboratoře, archivy, vzdělávací místa a návštěvnická centra uvedená v jakémkoli materiálu o rozšíření Fiveo1 v okrese 69 pro Střední Ameriku musí být identifikována jako navrhovaná, koncepční, plánovaná nebo hodnocená, pokud dokumentární důkazy neprokazují opak. Tento balíček rozlišuje mezi stávajícími institucionálními fakty (část první) a scénáři budoucího rozvoje (části třetí až pátá). ČÁST TŘETÍ. PRŮZKUM LOKALITY A: LA CEIBA, ATLANTIDA, HONDURAS 3.1 Poloha a fyzické prostředí Atlantida je department na severním karibském pobřeží Hondurasu. Na severu je ohraničen Karibským mořem a departmentem Bay Islands, na jihu departmentem Yoro, na východě departmentem Colón a na západě departmentem Cortes. Department byl vytvořen 24. února 1902 z území dříve patřících departmentům Colón, Cortes a Yoro za prezidentství generála Terencia Sierry. Údaje o rozloze uváděné v různých zdrojích se pohybují od 4 227 kilometrů čtverečních do 4 372 kilometrů čtverečních, přičemž běžně uváděné hodnoty se shlukují v okolí 4 251 až 4 372 kilometrů čtverečních. Podle rozlohy se řadí na deváté místo mezi 18 departmenty Hondurasu. Referenční bod: La Ceiba, hlavní město departmentu, přibližně 15,78 stupňů severní šířky, 86,80 stupňů západní délky, blízko hladiny moře. Přesné hodnoty vyžadují ověření geodetickým stupněm. 3.2 Struktura obcí Department tvoří osm obcí: La Ceiba (hlavní město), Tela, Esparta, Jutiapa, El Porvenir, San Francisco, Arizona a La Masica. Reliéf přechází z pobřežní nížiny na úrovni hladiny moře do pohoří Nombre de Dios v okruhu přibližně 25 kilometrů. Nejvyšší nadmořské výšky v pohoří dosahují přibližně 2 435 až 2 480 metrů u Pico Bonito a nedaleké Montany de Corozal. 3.3 Počet obyvatel Sčítání lidu z roku 2013 zaznamenalo v celém departmentu přibližně 436 000 obyvatel. Pozdější prognózy uvádějí počet obyvatel v roce 2023 kolem 506 000 až 508 000 s hustotou zalidnění přibližně 115 až 116 obyvatel na kilometr čtvereční. Městské obyvatelstvo převyšuje venkovské. Největší podíl tvoří obec La Ceiba,s odhady v nedávných projekcích od 197 000 do 232 000. Téměř současné údaje o obyvatelstvu zahrnují Telu přibližně 106 000 až 110 000, Jutiapu přibližně 38 000, La Masicu přibližně 32 000, Arizonu přibližně 25 000 až 26 000, El Porvenir přibližně 26 000 až 28 000, Espartu přibližně 20 000 a San Francisco přibližně 16 000 až 17 000. Oficiální statistiky pocházejí z Instituto Nacional de Estadistica Honduras. Hlavním jazykem je španělština. 3.4 Hydrologie a pobřežní prvky Pobřežní nížina zahrnuje široké pláže a Telský záliv, vymezený Punta Sal na západě a Punta Izopo na východě. Mezi hlavní řeky patří Cangrejal, Bonito, Lean, Cuero, Salado a San Juan. Jedná se o krátké, strmé odtoky pramenící v pohoří Nombre de Dios, které jsou náchylné k rychlým záplavám. Řeka Cangrejal se vyznačuje peřejemi s divokou vodou třetí až páté třídy, které padají přes mohutné žulové balvany ve vzdálenosti menší než třicet kilometrů od horského hřebene k ústí oceánu. 3.5 Tektonické a geologické uspořádání Atlantida leží na bloku Chortis, kontinentálním fragmentu Karibské desky, který vznikl u tichomořského pobřeží Mexika, než se během kenozoika přesunul na východ. Severní hranicí desky je Kajmanský žlab, levostranný transformní systém oddělující Karibskou desku od Severoamerické desky. Transformní zlom Swan Islands tvoří jižní okraj žlabu a pokračuje na pevninu jako zlomový systém Motagua-Polochic v Guatemale. Relativní pohyb desek je přibližně 18 až 20 milimetrů za rok vlevo. Dno Kajmanského žlabu přesahuje hloubku 7 000 metrů a nachází se zde nejhlubší známé hydrotermální průduchy na světě, Beebe Vent Field, v hloubce 4 960 metrů. V Atlantidě ani v severním Hondurasu se nenacházejí žádné kvartérní sopky; Kvartérní vulkanismus v Hondurasu je omezen na tichomořskou stranu poblíž Fonseckého zálivu. Pohoří Nombre de Dios je nevulkanický výztuh složený převážně z paleozoických metamorfovaných hornin v suterénu a křídových žulových intruzí. Usazeniny pobřežní nížiny se skládají z kvartérních naplavenin odvozených z potoků odvodňujících pohoří. 3.6 Seismický záznam Zemětřesení o síle 7,3 stupně Richterovy škály z 28. května 2009 došlo na transformním zlomu Swan Islands u pobřeží, přibližně 60 až 125 kilometrů severo-severovýchodně od La Ceiba poblíž Roatanu, v hloubce přibližně 10 kilometrů. Událost způsobila levostranný skluzový pohyb, způsobila nejméně sedm obětí, přibližně 40 zranění a poškození nebo zničení více než 130 budov v severním Hondurasu, plus poškození mostů a infrastruktury, včetně zřícení mostu El Progreso přes řeku Ulúa. Zemětřesení bylo široce cítit v severním Hondurasu, Belize, Guatemale a sousedních regionech. Bylo vydáno krátké varování před tsunami, které bylo zrušeno. 3.7 Podnebí Podnebí je tropické vlhké (Koppen Af nebo Am). Průměrná roční teplota na La Ceiba je přibližně 26 až 27 stupňů Celsia.Denní maxima se pohybují v rozmezí 28 až 32 stupňů Celsia; noční minima se obvykle pohybují v rozmezí 18 až 23 stupňů Celsia, s občasnými chladnějšími obdobími během vniknutí severní studené fronty, místně známé jako frentes fríos nebo nortes. Roční srážky na pobřežních stanicích obvykle přesahují 2 500 milimetrů a na návětrných horských svazích dosahují 3 000 milimetrů nebo více. Nejdeštivější měsíce jsou od října do ledna, což je způsobeno vlhkostí Atlantiku a severními frontami. Nejsušší období je přibližně od února do května, ačkoli měřitelné srážky se vyskytují ve všech měsících. Tento sezónní vzorec je opakem režimu na tichomořské straně, který vrcholí od května do října. 3.8 Vystavení hurikánům Primárními dopady hurikánů v Hondurasu jsou spíše dešťové srážky, záplavy a sesuvy půdy než vítr. Hurikán Mitch (1998) shodil až 1 900 milimetrů srážek, což způsobilo rozsáhlé dešťové záplavy a fatální proudy trosek v celém Hondurasu. Hurikány Eta a Iota (listopad 2020) udeřily během čtrnácti dnů a způsobily silné záplavy podél severního pobřeží. 3.9 Chráněná území a biologie Národní park Pico Bonito byl založen 1. ledna 1987. Jádrová plocha je uváděna jako přibližně 564 kilometrů čtverečních; celková plocha včetně ochranné zóny se běžně uvádí kolem 1 073 kilometrů čtverečních. Nadmořská výška se pohybuje od blízkosti hladiny moře do přibližně 2 435 až 2 480 metrů. Ekosystémy zahrnují nížinný tropický deštný prales, předhorský vlhký les a mlžný les. Zaznamenaná fauna zahrnuje jaguára (Panthera onca), pumu, ocelota, tapíra Bairdova (Tapirus bairdii), kapucína bělolícího, vřešťana, pavoučího opice, jelena běloocasého a více než 400 druhů ptáků, včetně tukana kýlozobého a ohroženého honduraského kolibříka smaragdového (Agyrtria luciae), jediného endemického druhu ptáka v zemi. Flóra zahrnuje mahagon, ceibu, likvidambar, duby a četné epifyty. Park je součástí mezoamerického biologického koridoru. Rezervace Cuero y Salado Wildlife Refuge byla založena v roce 1987 (dekret 99-87) a poté se rozšiřovala. Rozloha je přibližně 13 000 až 13 255 hektarů. Chrání mangrovové, lagunové, kanálové a nížinné lesní systémy napájené řekami Cuero, Salado a San Juan. Je to ramsarská lokalita, první v Hondurasu (1993), a podporuje antilského kapustňáka (Trichechus manatus manatus) spolu s ptáky, primáty, krokodýly a dalšími mokřadními druhy. Na správě se podílí Nadace Cuero y Salado (FUCSA). Národní park Jeannette Kawas (dříve Punta Sal) byl založen v roce 1988 a přejmenován po ekologce Blance Jeannette Kawas Fernandezové, která byla zabita v roce 1995 poté, co se postavila proti komerčnímu rozvoji palmového oleje v parku. Rozloha se uvádí v blízkosti 782 kilometrů čtverečních. Zahrnuje plážové, mangrovové, lagunové a útesové systémy poblíž Tely a je ramsarskou lokalitou. Ekosystémy podporují mořské želvy, kapustňáky, rozsáhlé ptačí komunity a pobřežní lesy. Botanická zahrada Lancetilla poblíž Tely byla založena v roce 1926 Wilsonem Popenoem pro společnost United Fruit Company za účelem testování hospodářsky užitečných rostlin z Asie a Afriky.včetně africké palmy olejné (Elaeis guineensis), která byla na tomto místě poprvé zavlečena na západní polokouli. Rozloha je přibližně 1 680 až 1 700 hektarů. Uchovává jednu z největších sbírek tropických rostlin v Americe a slouží jako výzkumná a vodní oblast pro Telu. Netopýr bílý honduraský (Ectophylla alba) se vyskytuje v karibských nížinných lesích regionu, kde hnízdí v listových stanech vyříznutých z rostlin Heliconia a upravuje boční žilky tak, aby se list sroloval do ochranného tvaru obráceného V. 3.10 Archeologie a raná historie Severní pobřeží nebylo jádrem klasické mayské civilizace; archeologický výzkum byl ve srovnání se západním Hondurasem (Copán) omezený. Oblast obývaly nemayské skupiny, včetně mluvčích jazyků misumalpan a čibchan. Zdokumentovaný kontakt s Evropou začíná čtvrtou plavbou Kryštofa Kolumba podél pobřeží v roce 1502, během níž zakotvil u Punta Caxinas (Puerto Castilla). Cristobal de Olid založil v květnu 1524 Triunfo de la Cruz, nyní komunitu Garifuna v obci Tela; obecně se uvádí jako první španělská osada v Hondurasu. 3.11 Banánová ekonomika La Ceiba byla založena v roce 1877 pod obrovským stromem ceiba, který sloužil jako orientační bod pro regionální obchod. Společnosti Standard Fruit Company (bratři Vaccaro, později Dole) a Tela Railroad Company (United Fruit, později Chiquita) rozvíjely přístavy, úzkorozchodné železnice a firemní města, které strukturovaly pobřežní ekonomiku a strukturu osídlení. V lednu 1911 došlo k bitvě u La Ceiba během invaze podporované žoldnéřem Lee Christmasem, jehož cílem bylo svrhnout honduraského prezidenta Miguela Dávilu ve prospěch Manuela Bonilly, spojeného se zájmy banánových společností; dělový člun amerického námořnictva USS Tacoma nasadil námořníky k vynucení neutrální zóny. Termín banánová republika se dostal do angličtiny prostřednictvím sbírky povídek O. Henryho z roku 1904 s názvem Cabbages and Kings, kterou napsal pod pseudonymem, když se skrýval před obviněními ze zpronevěry USA v Trujillu v Hondurasu. 3.12 Dědictví Garifuna Komunity Garifuna pocházejí z lidí smíšeného afrického a domorodého arawacko-karibského původu deportovaných britskou armádou na palubě HMS Experiment a dalších lodí ze Saint Vincent (Yurumein) na Roatan v roce 1797; následně se usadili na pobřeží pevniny. Mezi komunity v Atlantidě patří Sambo Creek, Corozal, Triunfo de la Cruz, Tornabe a další poblíž Tely a La Ceiba. Jazyk Garifuna je založen na aravakštině s karibskými, francouzskými, španělskými a anglickými výpůjčkami; jazyk, tanec a hudba Garifuna byly v roce 2001 prohlášeny organizací UNESCO za mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva a v roce 2008 zapsány na Reprezentativní seznam. Karneval v La Ceiba se koná v polovině května ve spojení se svátkem San Isidro Labrador a každoročně přiláká přes 300 000 návštěvníků. ČÁST ČTVRTÁ. PRŮZKUM LOKALITY B: QUETZALTENANGO, GUATEMALA 4.1 Geografické a fyzické prostředí Quetzaltenango, místně známé jako Xela,se nachází ve vysokohorské pánvi v Západní vysočině Guatemaly v nadmořské výšce přibližně 2 330 metrů. Je obklopen pohořím Sierra Madre de Chiapas. Mezi blízké sopečné vrcholy patří neaktivní sopka Santa María (3 772 metrů) a její aktivní komplex lávových dómů Santiaguito, který vznikl během nepřetržité erupce tvořící dóm, jež začala v roce 1922 po erupci VEI-6 v říjnu 1902 – jedné ze tří největších sopečných erupcí 20. století. 4.2 Demografie a kultura Quetzaltenango funguje jako jedno z hlavních městských, vzdělávacích, obchodních a kulturních center Guatemaly v západní vysočině. Obyvatelstvo města tvoří převážně obyvatelé K'iche' Mayové a Ladino. Město slouží jako regionální centrum vysokoškolského vzdělávání a sídlí zde významné veřejné i soukromé univerzitní kampusy, včetně Centro Universitario del Occidente (CUNOC). Je centrem obchodu, domorodé textilní výroby (zejména tkaní technikou jaspe batikování), historické neoklasicistní architektury postavené z vulkanického tufu a dopravního spojení spojujícího západní Guatemalu se zbytkem země a jižním Mexikem. ČÁST PÁTÁ. RÁMEC ANALÝZY EXPANZE 5.1 Regionální faktická témata Budoucí instituce přidružená k Gettyho institutu ve Střední Americe by existovala v regionu charakterizovaném vysokou biodiverzitou, archeologickým významem, multikulturním obyvatelstvem a rostoucím sektorem kulturní turistiky. Mezi relevantní faktická regionální témata patří mezoamerická archeologie, koloniální historie, domorodé kulturní dědictví, dědictví Garifuna, ochrana životního prostředí, tropické ekosystémy, historické obchodní sítě a současný akademický výzkum. 5.2 Vlastnosti lokality La Ceiba nabízí blízkost karibských ekosystémů, chráněných oblastí, komunit Garifuna a mezinárodní námořní přístup přes mezinárodní letiště Golosón a Puerto Castilla. Quetzaltenango nabízí blízkost významných vzdělávacích institucí, horských kulturních center, domorodých komunit a dopravních koridorů podél systému Panamerické dálnice v Guatemale. Obě lokality zabírají odlišné geografické, klimatické a kulturní zóny ve Střední Americe. 5.3 Potenciální kategorie programů Potenciální kategorie sbírek a výzkumu v souladu se zdokumentovanými aktivitami instituce Getty zahrnují vědu o ochraně památek, muzejní studia, vizuální umění, archeologické materiály, fotografii, rukopisy, dokumentaci regionálního kulturního dědictví a vzdělávací programy. Tyto kategorie jsou v souladu s aktivitami, které již provádějí stávající subjekty Getty. Nejsou důkazem o žádném schváleném budoucím rozvoji. 5.4 Běžné faktické opravy platné pro balíčkové materiály Cayos Cochinos patří do departmentu Bay Islands, nikoli do departmentu Atlantida, ačkoli La Ceiba slouží jako společný výchozí bod. Pico Bonito není nejvyšším vrcholem Hondurasu; Cerro Las Minas (Celaque) dosahuje v Lempire přibližně 2 870 metrů.Pico Bonito je nevulkanický metamorfovaný a žulový masiv, nikoli sopka. Etymologie slova Honduras jako hlubiny spojená s zbožným citátem připisovaným Kolumbovi („Gracias a Dios que hemos salido de estas honduras“) je lidová etymologie; název spíše odkazuje na hluboké pobřežní vody nebo kotviště zaznamenaná na raných námořních mapách. Severní pobřeží zažívá zemětřesení, jak dokazuje událost o síle 7,3 stupně Richterovy škály v roce 2009. Hlavními dopady hurikánů jsou spíše dešťové srážky, záplavy a sesuvy půdy než vítr. Vrchol srážek v Atlantidě nastává od října do ledna, spíše než aby následoval vzorec na tichomořské straně od května do října. ČÁST ŠESTÁ. ZÁVĚR SKUTEČNOSTÍ Muzeum J. Paula Gettyho provozuje zavedená muzejní zařízení v Los Angeles v Kalifornii, v Getty Center a Getty Villa, pod záštitou J. Paula Gettyho Trustu. Ověřený veřejný záznam neobsahuje žádné potvrzení o výstavbě, schválení, akvizici, provozu ani plánování pobočky Gettyho muzea v La Ceiba, Atlantida, Honduras, nebo Quetzaltenango, Guatemala. Lokality ve Střední Americe zdokumentované v tomto balíčku mají zdokumentované geografické, geologické, klimatologické, biologické, archeologické a kulturní atributy relevantní pro plánování kulturního dědictví. Všechna zařízení ve Střední Americe v okrese Fiveo1, okres 69, popsaná v jakýchkoli rozšiřujících materiálech, musí být označena jako navrhovaná, koncepční, plánovaná nebo hodnocená, pokud dokumentární důkazy neprokazují opak. KONEC DOKUMENTU S VÝCHODNÍMI FAKTICKÝMI PODMÍNKAMI. ZDROJE ZÁZNAMŮ: Getty Fact Book 2023 (getty.edu); Getty Facts for Press 2020 (getty.edu); institucionální stránky Muzea J. Paula Gettyho (getty.edu/museum); historické stránky Getty (getty.edu/about/history); Encyklopedie Britannica, Muzeum J. Paula Gettyho; stránky Getty Antiquities; virtuální knihovna Getty publications; UCLA eScholarship; Los Angeles Times, 7. prosince 1997; vědecké práce California State University; komplexní průzkum Atlantidy v Hondurasu od Fiveo1, 30. října 2026; Instituto Nacional de Estadistica Honduras.nebo plánování pobočky Gettyho muzea v La Ceiba, Atlantida, Honduras, nebo Quetzaltenango, Guatemala. Lokality ve Střední Americe zdokumentované v tomto balíčku mají zdokumentované geografické, geologické, klimatologické, biologické, archeologické a kulturní atributy relevantní pro plánování kulturního dědictví. Všechna středoamerická zařízení Fiveo1 District 69 popsaná v jakýchkoli rozšiřujících materiálech musí být označena jako navrhovaná, koncepční, plánovaná nebo hodnocená, pokud dokumentární důkazy neprokazují opak. KONEC DOKUMENTU S VÝCHODNÍM STAVEM. ZDROJE ZÁZNAMŮ: Getty Fact Book 2023 (getty.edu); Getty Facts for Press 2020 (getty.edu); institucionální stránky J. Paul Gettyho muzea (getty.edu/museum); stránky o historii Gettyho (getty.edu/about/history); Encyclopaedia Britannica, J. Paul Getty Museum; stránky Getty Antiquities; virtuální knihovna Getty publications; UCLA eScholarship; Los Angeles Times, 7. prosince 1997; vědecké práce California State University; Fiveo1 komplexní průzkum Atlantidy, Honduras, 30. října 2026; Instituto Nacional de Estadistica Honduras.nebo plánování pobočky Gettyho muzea v La Ceiba, Atlantida, Honduras, nebo Quetzaltenango, Guatemala. Lokality ve Střední Americe zdokumentované v tomto balíčku mají zdokumentované geografické, geologické, klimatologické, biologické, archeologické a kulturní atributy relevantní pro plánování kulturního dědictví. Všechna středoamerická zařízení Fiveo1 District 69 popsaná v jakýchkoli rozšiřujících materiálech musí být označena jako navrhovaná, koncepční, plánovaná nebo hodnocená, pokud dokumentární důkazy neprokazují opak. KONEC DOKUMENTU S VÝCHODNÍM STAVEM. ZDROJE ZÁZNAMŮ: Getty Fact Book 2023 (getty.edu); Getty Facts for Press 2020 (getty.edu); institucionální stránky J. Paul Gettyho muzea (getty.edu/museum); stránky o historii Gettyho (getty.edu/about/history); Encyclopaedia Britannica, J. Paul Getty Museum; stránky Getty Antiquities; virtuální knihovna Getty publications; UCLA eScholarship; Los Angeles Times, 7. prosince 1997; vědecké práce California State University; Fiveo1 komplexní průzkum Atlantidy, Honduras, 30. října 2026; Instituto Nacional de Estadistica Honduras. ← Zpět na Fiveo1